Podmínky pro přiznání invalidního i starobního důchodu jsou uvedeny v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Přiznání invalidního důchodu nemusí být trvalé, protože závisí na vývoji zdravotního stavu. U osob, kterým byl v určitém období jejich života přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního a druhého stupně, právní úprava předpokládá, že využijí svůj zbývající pracovní potenciál a budou vykonávat práci, kterou jim jejich zdravotní stav umožní. Tato práce, která zakládá účast na pojištění, se započítává pro nárok na důchod. Pokud člověk nepracuje, pak samotné pobírání invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně se do doby důchodového pojištění nepočítá. Příjemce invalidního důchodu pro invaliditu prvního a druhého stupně, který nepracuje, se musí buď zaevidovat na Úřadu práce, nebo se přihlásit k dobrovolnému důchodovému pojištění.

Doba evidence u Úřadu práce je náhradní dobou pojištění a v zákonem stanoveném rozsahu se hodnotí pro důchodové účely. Úřad navíc bude nápomocen při zprostředkování vhodného zaměstnání či rekvalifikace. Přihláška k dobrovolnému důchodovému pojištění se podává na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Minimální pojistné na dobrovolné důchodové pojištění v roce 2014 činí 1817 Kč měsíčně.

Při dosažení zákonem stanoveného důchodového věku může poživatel invalidního důchodu požádat o přiznání starobního důchodu. Pokud splňuje podmínku potřebné doby pojištění, bude mu starobní důchod přiznán v případě, že jeho vypočtená výše je vyšší než pobíraný invalidní důchod. Pokud by starobní důchod měl být nižší, bude žadateli i nadále náležet invalidní důchod v původní výši.

Pokud žadatel nesplňuje zákonné podmínky pro přiznání starobního důchodu a je poživatelem invalidního důchodu i v okamžiku, kdy dosáhl 65 let věku, bude mu invalidní důchod automaticky transformován na důchod starobní. V případě takové automatické transformace se nepřezkoumává splnění podmínky nároku na řádný starobní důchod ani změna zdravotního stavu.