NPE a nejvyšší soud 2016
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2400/2014
Nejvyšší přípustná expozice a převedení zaměstnance na jinou práci
Dosáhl-li zaměstnanec nejvyšší přípustné expozice, je zaměstnavatel povinen převést jej na jinou práci; nedojde-li k převedení na jinou práci (např. proto, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance jinou vhodnou práci), je dosažení nejvyšší přípustné expozice důvodem k rozvázání pracovního poměru výpovědí.
Lze sdílet pochybnosti, zda by byl naplněn preventivní smysl a účel právní úpravy převedení zaměstnance na jinou práci, jestliže by zaměstnanci, kterým se po dlouhá léta „načítala“ prašná expozice, měli nadále v dosavadní práci v daném riziku prašnosti pokračovat. Je proto třeba přisvědčit závěru, že je povinností zaměstnavatele převést zaměstnance, který dosáhl nejvyšší přípustné expozice, na práci a na pracoviště, kde již k načítání nejvyšší přípustné expozice nedochází.
KHS náleží, po posouzení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek, rozhodovat o zařazení práce do určité kategorie; jde o rozhodnutí, které je vydáno v souladu se zákonem a v jeho rámci, z něhož soud v občanském soudním řízení vychází; naproti tomu pravomoc rozhodovat o tom, jakou práci může vykonávat zaměstnanec poté, co dosáhl nejvyšší přípustné expozice, zákon již KHS nesvěřuje.
Účelem úpravy NPE je stanovit u zaměstnanců, kteří jsou při výkonu práce v podzemí dolu vystaveni nepříznivým vlivům pracovního prostředí, určité množství směn, po jejichž odpracování zaměstnanec nesmí nadále tuto práci vykonávat a musí být přeřazen na prokazatelně méně riziková pracoviště, jestliže vlivy nepříznivé zdraví zaměstnance nelze jinak odstranit a další setrvání zaměstnance na původním pracovišti by bylo zdrojem zvýšeného nebezpečí onemocnění (zejména vzniku nemocí z povolání);
Zdroj:
Bezpečnost a hygiena práce 2016/9
