Na této stránce přináším odpověď na časté vaše dotazy k poskytování stravného za práce konané o sobotách a nedělích.

Cestovné a stravné při práci v sobotu

l                  Prosím o vysvětlení § 152c nového zákoníku práce. Jde mi konkrétně o toto. Moje pracovní doba činí 40 hodin týdně a je rozvržena do 5 dnů v týdnu. Vzhledem k tomu, že někdy je hodně práce, zaměstnavatel potřebuje, abych šel do práce i v sobotu. Často odpracuji celou další směnu, tj. 8 hodin. Dojíždím autobusem. Mám nárok na cestovné a na stravné ? Setkal jsem se s názorem, že nikoliv, protože prý by to bylo v rozpočtu s dobrými mravy. Podotýkám, že jsem zaměstnán v podnikatelské sféře, přesněji v jedné akciové společnosti.

Hned v úvodu je nutno upozornit, že v tomto případě se nejedná o další směnu, nýbrž o práci přesčas. Směna je v § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce definována jako část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozsahu pracovních směn odpracovat.

Podle názoru autora máte nárok na jízdní výdaje a pokud pracovní cesta trvá více než 5 hodin, podle § 163 zákoníku práce máte nárok i na stravné. Tento právní názor potvrdilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

Vzhledem k tomu, že se jedná o novou právní úpravu, bude vhodné nejprve citovat příslušné paragrafy. V § 152 nového zákoníku práce je uvedeno:

„Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při

a) pracovní cestě (§ 42),

b) cestě mimo pravidelné pracoviště,

c) cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,

d) přeložení (§ 43),

e) přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,

f) výkonu práce v zahraničí,“

Vzhledem k tomu, že ustanovení § 152 písm. c) zákoníku práce je nutné vykládat ve spojení s ustanovením druhého odstavce § 156, je potřeba citovat i tento paragraf. V něm je uvedeno :

„(1) Zaměstnavatel uvedený v této hlavě je povinen za podmínek stanovených v této hlavě poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu

a) jízdních výdajů,

b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,

c) výdajů za ubytování,

d) zvýšených stravovacích výdajů (dále jen „stravné“),

e) nutných vedlejších výdajů.

(2) Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i cesta uvedená v § 152 písm. b) a c).

(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytovat i další náhrady výdajů, za cestovní se však považují pouze ty, které byly poskytnuty v souladu s § 152“.

Z výše uvedených ustanovení zákoníku práce vyplývá jednoznačný závěr, že ve vašem případě máte nárok na cestovní výdaje, tedy jízdné a stravné.

Tvrzení, že poskytnutí stravného by bylo v rozporu s dobrými mravy, je nutné zásadné odmítnout. Pojem „dobré mravy“ je používán jako významné výkladové pravidlo, zejména v případech, kdy postup účastníků není právními předpisy přesně upraven a například zaměstnavatel by to mohl zneužít v neprospěch zaměstnance. Toto výkladové pravidlo lze použít při výkladu práva, ale nikoliv ke změně právního předpisu! Jestliže bude pracovní cesta při výkonu práce v sobotu trvat nejméně pět hodin, vznikne vám podle § 163 zákoníku práce nárok i na stravné.

Stejným způsobem je nutné postupovat i v případě, kdy zaměstnanec v rámci pracovní pohotovosti po skončení směny odjede do svého bydliště a následně je povolán zpět na své pracoviště.                                                                                                                             (zr)